 |
Kdo má dost času,
kouká se z okna, jak ptáci skáčou po jedné noze.
A na obloze, ejhle, znamení z mlhových par,
jak cár,
jak útrky laskavých slov, srící z tebe,
jak kousky housky
na chodník padají drobečky nebe.
Tvůj pohled zebe.
Zblázním se z ptáků a vyskočím z okna.
Zblázním se z oblohy.
Zblázním se z tebe.
Zmoknu jak blesk a ty za mnou zahřmí.
Pak se nám zatmí před očima,
budem dva mokří ptáci
a bude nám zima.
Pojď se mnou zpátky do okna po jedné noze.
Máme dost času a bude nám prima
tam na obloze!
|
 |