Vzpoura občana 08 46 23 14 82C

Lesklé střechy budov se zablyštěly v narudlém svitu vycházejícího slunce. 0846231482C se probudil dříve než obvykle. Stál nyní na lesklé ploché střeše devadesátipatrové budovy a hleděl kamsi k horizontu, kde se ploché střechy ostatních budov, seřazených v přísných formacích, slévaly v jednolitou lesklou plochu. Dnes 0846231482C ještě nesnídal. Snídani pro občany zařazené do kategorie C naprogramoval synchronochron v časovém intervalu 6.53 - 7.08. Pak následovala povinná chvilka televizního zpravodajství a v 7.21 cesta automatickým elektromobilem do zaměstnání.

Tentokrát se 0846231482C nějak divně vyspal. V noci jím zmítaly podivné sny. Viděl volná prostranství porostlá travou a neobvyklými květinami. Na prostranství stály osamělé stromy a chvěly se. Nikde tu nebyla žádná silnice, nikde žádný dům. Zdálo se mu, že takovou scenérii už někde viděl, ačkoli to bylo zhola nemožné. Dosud ho svíral podivný neklid.

Večer úmyslně vypnul snový stimulátor, který ho měl podle programu synchronochronu udržovat v optimálním spánku s několika cykly vyučovacích intervalů, kdy jeho mozek podvědomě přebíral informace, vysílané z centrální informační buňky pro oddíl 1482C.

Slunce vyklouzlo nad horizont a nekonečně dlouhé řady domů dostaly našedlý horečnatý lesk. 0846231482C sjel dolů ke svému vozu. Když odpojil automatické programové řízení, vysunuly se samočinně páky pro nouzové ovládání vozidla. Za několik okamžiků již vjížděl na hlavní silnici. Jel opatrně, neboť se mu zdálo, že při ručním řízení je už i rychlost kolem 350 km/hod nesnadno zvládnutelná. Po levé straně se kolem míhaly předjíždějící elektromobily. Asi po dvouhodinové jízdě 0846231482C zastavil. Byl to jeho první neprogramovaný výlet. V místech, kde zastavil, vypadalo jeho okolí zcela jinak, než v okruhu jeho každodenního života. Domy byly značně nižší, některé měly sotva dvacet podlaží, zaujímaly však podstatně větší plochu.

"Historický skanzen," pomyslel si 0846231482C. Už o této oblasti kdysi slyšel. Občas se objevovaly ukázky různých historických preparátů v televizních relacích.

Uličky mezi jednotlivými budovami byly tak úzké, že tudy nebylo možno projet vozem a 0846231482C vystoupil z elektromobilu a pokračoval dál po úzkém plastikovém chodníčku.

Vtom před vchodem do budovy, kolem níž procházel, zastavil elektromobil. Po několika vteřinách se znovu dal do pohybu a vjel do nízkého vchodu na boku budovy. Za ním další a další. V pravidelných intervalech zastavovaly elektromobily před hlavním vchodem budovy, zde z nich vystoupil muž či žena a nato vůz automaticky zajel do garáže.

Z jednoho z elektromobilů vystoupila krásná dívka. 0846231482C k ní přistoupil a představil se.
"0087117800R." vyhrkla dívka.
"Máte hezké číslo." Zalichotil jí 0846231482C. Začervenala se a mírně zrozpačitěla. Byla překrásná.
"Nechtěla byste se se mnou projít kolem bloku?"
"Nemohu. Jsem naprogramována na tomto pracovišti. Pěstuji růže, víte? Toto je historiologické archivační středisko růží. Pěstují se tu růže v téže podobě jako se pěstovaly v dávných dobách. Archivujeme tu ve vegetativním stavu statisíce různých variet a forem."
"Jak vypadají růže? Slyšel jsem o nich, ale nikdy jsem je neviděl. Říkejte mi něco o růžích." Zaprosil.
"Těžko vám je mohu popsat tak, abyste si je dovedl představit. Růže patří do řádu Rosales, čeledi Rosaceae a podčeledi Rosoideae. Vlastní rod Rosa má několik podrodů, které se dále dělí na sekce. Mutací nebo hybridizací byly vyšlechtěny statisíce odrůd různých barev a odstínů a tvarových nuancí. Mýma rukama procházejí většinou růže rudé: Josephine Bruce, se sametově rudým, až 15 centimetrů širokým květem s třiadvaceti korunními plátky. Chysler Imperial s padesáti karmínovými korunními plátky. Hranatá Aeden Rose se sedmašedesáti korunními plátky. Voňavá Etoil de Holande, Baden Baden či Oklahoma. Romatická Quineé, vznešená Kleopatra a rozkošná Baccara. Vášnivá Tzigane a komická Pignet.
Ale někdy ošetřuji i růže jiných barev. Třeba Sterling Silver s typickou stříbřitou barvou. Le Roy Noir, která je černá jako noc. Modrá Bellinda, bílá Frau Karl Druschki, oranžová Gratia a Wilhelmina Harker, která je zbarvena do hněda. Žlutou Mc. Gred`s Yellow, Buccaneer a Gloria Dei s narůžovělými konečky plátků.
Růžové květy mám nejraději. Pink Pease, Michele Mieland, Virgo, Gisela, Jan Hus, Cracious Lady, Geschwind`s Norland..."
"A jiné květiny?"
"Nevím. Ty neznám."
0846231482C se fascinovaně díval na dívčina ústa. Nerozuměl tomu, co říká, ale melodie jejího hlasu mu pronikala celým tělem. Celý svět od něho odstoupil. Byla zde jenom ona. Uvědomil si, že se zamiloval. Bez programového příkazu z centra. Zatočila se mu hlava.
"Musím už jít," řekla dívka a 0846231482C si uvědomil, že tu už delší dobu oba mlčky stojí a drží se za ruce.
"Musím už jít." Řekla znovu dívka a v očích se jí objevily slzy. Rychle se otočila a vběhla do budovy.

0846231482C stál před budovou jako ve snách. S hlavou zvrácenou se díval na stovky lesklých oken, které pokrývaly téměř celou plochu budovy. Asi v patnáctém patře se něco pohnulo. Z okna vypadla křehká růže a třepotavě se snášela dolů...

Vtom za 0846231482C zastavil zelený elektromobil a z něj vyskočili dva mechaničtí muži. Chytili 0846231482C a vtáhli ho do vozu. Marně se pokoušel uniknout. Ocelové paže obou robotů nepovolily. Elektromobil ihned vyrazil.
Na betonovou vozovku lehce dopadl velký růžový květ.

Policejní elektromobil uháněl šílenou rychlostí. Jeden z obou robotů přiložil k rameni občana 0846831482C indikátor. Vzápětí hlásil policejní zprávu ústředí: "Občan nula osm čtyřicet šest dvacet tři čtrnáct osmdesát dva cé zadržen v deset hodin třicet osm minut dvanáct vteřin v oblasti er ix es sedmdesát pět šestnáct dvacet jedna té. Z dosud neznámých důvodů vybočil z programovaného plánu činnosti."
Elektromobil zastavil v obrovité rozsáhlé budově, jejíž vyšší patra mizela v mracích. Oba muži vytáhli občana 0846231482C z vozu a vmáčkli ho do úzké skleněné kabiny. V několika minutách se kabina ocitla uprostřed velké místnosti s mohutným kybernetickým strojem a masivním pracovním stolem, za nímž seděl slepý muž. Na jeho stole bylo několik bílých tlačítek s drobnými výstupky. Na protější stěně se rozzářil lejzrový nápis: Život na Zemi je zapotřebí regulovat v zájmu zachování života na Zemi. Ale slepý muž ho neviděl. Stiskl tlačítko, z otvoru ve stropě se vysunulo sedm bílých indikátorů a přitisklo se ke skleněné kabině. Za několik vteřin mu podal stroj úsečnou zprávu v Braillově písmu:
"Občan č. 0846231482C, čistič programovacího zařízení.
Přestupek: Svévolné odpojení snového stimulátoru, hrubé zanedbání příjmu programových informací, naprosté opomíjení synchronizovaného programu činnosti, protizákonné odpojení automatického řídícího systému elektromobilu, neprogramovaný citový vzruch, provokace, sebeobrana.
Řešení: ÚPL 22X."
"Nic zlého jsem neprovedl!" Křičel 08 46 23 14 82C a tloukl pěstmi do stěn skleněné kabiny, ale ve velící místnosti ho nebylo slyšet. "To je přece hrozně nespravedlivé!" křičel, ale kabina byla dokonale zvukově izolovaná. Spravedlnost zůstávala hluchá. Slepý muž zaklonil hlavu, natáhl se přes stůl a stiskl velké bílé tlačítko s nápisem: "K likvidaci". Pak se zase opřel do polstrovaného opěradla. Mohl být klidný. Jeho nezlikvidují. Ani nemohou. Vždyť on tady na zemi přece zastupuje slepou spravedlnost.