Víno z Malty

Zataženými žaluziemi pronikal do místnosti horký vzduch z rozžhavené ulice. Otupující dusno nezmírnilo ani těch několik nízkých palem, nehybně stojících u hotelu jako dekorační čestná stráž. Nadzdvihl jsem malíčkem žaluzii hotelového okna a vyhlédl jsem na liduprázdnou ulici.

"Je to asi Španěl." Ozval se za mnou hluboký hlas Štefana Záruby.
"Španěl? Jaký Španěl? Kdo je Španěl?" otázal jsem se překvapeně svého přítele.
"Člověk, který tu byl před několika hodinami. Tvůj obchodní partner."
Udivila mě jeho informovanost. "Jak víš, že u mne někdo byl?"
"Ty přece nekouříš. Kouř z doutníku vydrží v místnosti i několik hodin, i když dobře vyvětráš," zamumlal Štefan. "Podle vůně je to španělské cigáro."
"Ale jak jsi zjistil, že to byl můj obchodní partner?"
Štefan se skromně usmál: "Když jsem vcházel do tvého pokoje, všiml jsem si, jak ukládáš kreditní kartu do svého cestovního zavazadla. Ještě včera jsi měl u sebe dost maltských liber. Z jakého důvodu potřebuješ peníze? Asi nějaká obchodní záležitost."
"Tvá dedukce je skvělá. Kam jdeš teď?" zeptal jsem se, aby řeč nestála.
"Většina zboží na Maltě pochází z Velké Británie. Projdu si teď několik obchůdků, abych zjistil,jestli jsou tu k dostání doutníky ze Španělska. Potom si položím otázku, co bude s tebou."
"Co bude se mnou?" opáčil jsem.
"Ano, co bude s tebou. Musím zjistit, jaké nebezpečí ti hrozí."
"Ah, tak! Proto jsem tě přece najal."
Štefan byl pomalý muž s rychlým a přesným úsudkem. Přiletěl stejným letadlem, ale seznámili jsme se až v malé hospůdce v La Valetě. Byl tu služebně, Byl pověřen objasněním jakési tajemné aféry s otráveným vínem a známým obchodníkem panem Gidonem. Protože i moje obchodní záležitosti se týkají vína, slíbil jsem Štefanovi mírný honorář, za nějž lehce prověří mé obchodní partnery a případně zajistí i mou bezpečnost.

Když Štefan odešel z mého pokoje všiml jsem si malého papírku, ležícího v křesle. Asi mu vypadl z kapsy.

Moje cesta na ostrov ve Středozemním moři nebyla původně motivována obchodními zájmy. Ale dobrá výřečnost obchodníka s vínem a hlavně výhodná cena, za kterou mi nabízel sud červeného maltského vína, mě přivedla k tomu, že jsem si v místní bance vyzvedl větší hotovost ze své kreditní karty a odpoledne mělo dojít k transakci.

Je horko. Nepřinesl jsem si do pokoje žádný nápoj a voda z vodovodu je teplá a slaná. Sáhl jsem pro papírek, který tu vytrousil Štefan. Bylo na něm několik poznámek psaných drobným písmem. Vzal jsem si brýle a četl:
Je třeba neprodleně zjistit:
1. Co vylovili potápěči u mola ze dna moře?
2. Co v tom sudu bylo?
3. Kdo tam to víno nalil?
4. Proč použil Goméz červeného vína?
5. Jakou barvu měl jed, který Peréz Goméz přimíchal do vína?
6. Unikl pan Gidon smrti otrávením?
7. Proč pan Gidon víno neochutnal?
8. Požil pan Gidon alkohol před tím, než usedl za volant svého auta?
9. Kam chtěl odvézt pan Gidon sud s vínem?
10. Dopravil pan Gidon víno až na svou jachtu?
11. Kam spadl sud s vínem, když ho pan Gidon vezl na střeše svého auta po molu?
Složitý případ. Štefan je sice velmi chytrý člověk, ale nejsem si jist, jestli tuhle záhadu rozluští.

Zazvonil telefon. Z hotelové recepce se ohlásil pan Goméz, můj obchodní partner. Vyhlédl jsem z okna hotelu. Stál tam, skryt pod širokou krempou svého klobouku a úzký proužek doutníkového dýmu nad ním kreslil malebné arabesky. Sud s vínem byl uložen v přívěsném vozíku za malým peugeotem. Zvenku na mne zavanul rozžhavený vzduch. Už se nemohu dočkat, až ochutnám lehké maltské víno. Nesmím zapomenout na peníze. Cestou dolů se stavím v hotelové recepci a pošlu Štefanův papírek i s tímto mým vyprávěním do redakce. Snad se najde nějaký bystrý čtenář, který tuhle záhadu rozluští. Myslím, že ten, kdo odpoví na všech jedenáct otázek, má všechny předpoklady stát se geniálním detektivem. Ovšem odpověď na otázku, kterou si chtěl Štefan Záruba položit po své procházce po obchodech, asi nikdo nenalezne.