Souboj

Vyhrál jsem soudní při se sousedem, který mě žaloval, že jsem mu zcizil velkou část jeho pozemku. Měl pravdu. Ale já jsem měl lepšího advokáta. Šel jsem domů a těšil jsem se, jak si postavím plot na pozemku, který ještě před hodinou patřil straně žalující. Připadne mi pozemek, který sice nepotřebuji, ale jde přece o princip, že.

Boj za spravedlnost se vyplácí. Jsem pro poctivou hru. Když jsou jiní nepoctiví, je to jejich věc. A ten úplatný soudce nebyl moc drahý. Ani poctivý. V principu ale pomohl dobré věci. Cha! To soused netušil! Byl taky asi překvapen, když se ho jeho advokát, (taky ode mne dostal dáreček) ani nezastal.

Potěšen svým úspěchem a svými ctnostnými myšlenkami, zkrátil jsem si cestu lesem. Rozjařeně jsem přeskakoval kořeny a patami rozrýval bochánky měkkého mechu. Znenadání se přede mnou vztyčil obrovský had. Strnule na mne hleděl uhrančivýma žlutozelenýma očima, široce rozevřenou tlamou na mne cenil ostré jedové zuby. Zátylek se mu zploštil a rozvinul do vějíře, na němž se objevila kresba brýlí. Pochopil jsem, že to bude boj na život a na smrt. Ve zlomku vteřiny se mi zaleskl v ruce revolver a pečlivě mířím na potměšilou hlavičku.
- Ne! Ne! To není správné!
Zasyčel had.
- Vy máte revolver a já jsem beze zbraně. To není poctivé!
Zahanbeně jsem odložil zbraň na kopeček mechu.
- Ale - povídá had - naše síly nejsou dosud vyrovnány. Byl by to nerovný souboj. Jen se podívejte: Vy máte nohy a já ne. Naše utkání by nebylo regulérní.
To jsem musel uznat.
- Co mám dělat?
- Svažte si je.
Svázal jsem si pevně nohy kravatou. Po chvilce váhání zasyčel had ostýchavě:
- Víte, já jsem si nedávno svlékl kůži a tak...
- Přece tu nebudu stát jen tak!
Protestoval jsem ale přesto jsem začal pomalu odkládat oděv.
- Brýle si nechám! - Řekl jsem rychle. - Ani vy jste je neodložil.
Za malou chvíli jsem stál před hadem nahý. Had na mne chvíli mžoural očima a pak pravil:
- Ruce taky nemám.
To už se mi zdálo příliš. Soptě hněvem, vytáhl jsem tkaničku z bot a vztekle si zadrhoval za zády smyčku na rukou.
A teď si lehněte!
Přikázal had
- Poloha vstoje by vám poskytovala určité výhody...
Neohrabaně jsem si lehl na břicho. Vysoká tráva mě šimrala do nosu a nutila mě ke kýchání.
- Tak a můžeme začít!
Zasmál se syčivě had.
Rozplížili jsme se proti sobě. Boj byl překvapivě krátký. Hadí maso bylo tuhé a hořké.
Sedl jsem si na mez a přemýšlel jsem, proč i mezi zvířaty - stejně jako mezi lidmi, jsou to vždycky jedni a ti samí, kdo sežerou všechny své soupeře, i kdyby byli ve zdánlivé nevýhodě. Můj bodygard (osobní strážce), který hada zastřelil, byl téhož názoru. Jenže teď mi začíná docházet, že i on by mi mohl být časem nebezpečný. Asi si zaplatím někoho dalšího, kdo ho odstřelí. Teď je těžká doba. Nikomu nelze věřit.

Bože, proč jen já nemám žádné opravdové přátele? Platím jim přece dost - a oni pro mne dělají tak málo!