Růže pro princeznu

Celý týden hustě pršelo. Teprve v neděli déšť ustal a slunce ozářilo letní krajinu. Šel jsem polní cestou, trhal jsem z kvetoucích šípků plané růže, zhluboka jsem vdechoval vlhký voňavý vzduch a opájel jsem se svěží krásou přírody. Jak nádherný je život! V trní u cesty jsem zahlédl strakatou kozu. Stála nehybně a dívala se na mne krásnýma lidskýma očima smutně a prosebně, že jsem neodolal a přistoupil jsem k ní.

Tu promluvila lidským hlasem: "Pojď ke mně blíž, krásný člověče a pomoz mi! Jsem zakletá princezna. Když jsem byla ještě malým kůzlátkem, prorokovaly mi sudičky, že mě jednou vysvobodí ze zakletí čistý panic a promění mě v krásnou princeznu. Toho si pak vezmu za ženu. Cítím, že ty jsi ten pravý. Jen ty mě můžeš vysvobodit z tohoto trapného převtělení. Přistup ještě blíž, sehni se ke mně a polib mě na čumák!"

Políbil jsem ji. V tom okamžiku se kolem setmělo, zahřmělo, zablesklo se a přede mnou náhle stála krásná princezna. Krásná, ale nahá. Měla zlaté vlasy, zlaté oči, zlatou korunku na hlavě a zlatavé chmýří v podpaží i v klíně. Zahleděl jsem se na ni okouzleně a když jsem se dost vynadíval, dal jsem jí do ruky svou kytici růží a spěchal jsem do vsi pro nějaké krásné šaty, aby jimi mohla zahalit svou půvabnou nahotu.

Obětoval jsem všechny své peníze za nejnádhernější svatební šaty, které byly ve vsi k dostání a běžím zpátky ke své zlatovlásce. Zastavil jsem se u šípkového keře a očima hledám princeznu. Ah, zde je! Stojí uprostřed palouku, dojídá poslední růži a rozpačitě mečí.

To mě překvapilo. Dříve, když ještě byla zakleta v kozu, mluvila krásným lidským hlasem a dívala se na mne vlídně překrásnýma lidskýma očima. Teď se mračí, mečí a dokonce se za mnou znenadání rozběhla, aby mě potrkala. Není to už princezna v kozí podobě; spíš naopak.

Trochu jsem posmutněl. Z vyprávění starších kamarádů vím, že podobná proměna hlasu a chování se stala i jejich manželkám. Ale zde, v mém případě přece něco nesouhlasí: Já jsem se s princeznou dosud neoženil. Proč tedy ta proměna? Že bych něco popletl? Ah, pravda! Že jsem mohl být tak roztržitý! Mráz mi přeběhl po zádech. Ano, už je to tak. Zpackal jsem to. Políbil jsem ji. To ano. To bylo správně. Jenže vloudila se chybička a hned je všechno jinak. Nejsem totiž panic.