Rododendron

Koupil jsem analytický inteligenční indikátor, který je tak citlivý a přesný, že dokáže měřit inteligenci nejen u lidí, ale i u zvířat a dokonce i u neživých objektů. To mě samozřejmě fascinovalo a hned jsem se pustil do měření. Došel jsem k velice zajímavým výsledkům: Tak například inteligenční kvocient (IQ) mého kamaráda Lojzy je 52,3, zatímco můj pes má IQ pouhých 48,6, což mě značně překvapilo, protože jsem podle mimořádných schopností svého psa usuzoval na výsledek zcela opačný.

Mimořádně mě však zaujaly výsledky, naměřené u rostlin a anorganických látek. Tak například šedá litina má IQ pouhých 0,00002, což znamená, že šedá litina je vlastně úplný blbec. Inteligenční kvocient kujné oceli je téměř čtyřnásobný.

U rostlin jsem došel k výsledkům ještě zajímavějším. Přesným měřením několika vybraných exemplářů jsem zjistil, že inteligenční kvocient pěnišníku čili rododendronu je 1,2 což je na zahradní dřevinu inteligence přinejmenším pozoruhodná. Například begónie se svým IQ 0,2 je proti němu jen taková hloupá chudinka.

Nezůstal jsem však u pouhého měření. Snažil jsem se vypátrat způsob, jak inteligenci rostlin ovlivnit. Vypracoval jsem radikální biologickou metodu, jejíž princip spočíval především v drastickém zásahu do sexuálního života tajnosnubných i veřejnosnubných rostlin, jakož i v dokonalém využití hnojiv a růstových stimulátorů. Dále jsem aplikoval výchovný řez, podvazování, nadržování a především vštěpování správných morálních zásad, nácviku malé násobilky, čtení, psaní a politické ekonomie.

Ke svému pokusu jsem si vybral neduživý rododendron, který již přes pět let žloutl v temném koutě mé laboratoře.

Po několika měsících udělal můj rododendron fantastické pokroky. Nejenže se naučil číst, psát a počítat, on dokonce začal samostatně uvažovat! Po pěti měsících vzrostl jeho inteligenční kvocient z 1,2 na 84,2. Když jsem si jen tak pro zajímavost změřil svůj IQ, vypnul jsem ihned všechny přístroje, pracující na zvýšení jeho inteligence. Také jsem mu odpojil jeho osobní počítač a odnesl z jeho dosahu všechny své vědecké knihy. Začínal mi být nebezpečný. Když jsem se vrátil z divadla, zjistil jsem, že všechny přístroje jsou opět v chodu a na stěně se skvěl velký nápis, který tam napsal rododendron svými vzdušnými kořeny: Nevypínej mi mé přístroje, idiote! Zmocnila se mě panika. Inteligence mého rododendronu závratně stoupala. Za týden už jeho IQ dosahoval 280 bodů, což je hodnota, vysoko převyšující inteligenční kvocienty všech lidských géniů. A byl stále chytřejší a chytřejší.

Když dosáhl hodnoty 360 bodů, pokusil jsem se ho zlikvidovat spolu se všemi jeho přístroji malým výbuchem dvoukilogramové nálože semtexu, který jsem koupil v nedaleké prodejně s potřebami pro amatérské anarchisty. Rododendronu se nic nestalo. Předpokládal můj útok a odplazil se z laboratoře. Místo sebe nastražil papírovou atrapu. Když jsem zjistil, že i přístroje byly fingované, vyběhl jsem, rozhodnut za každou cenu rododendron polapit a zneškodnit.

Když jsem se po marném hledání vrátil domů, zjistil jsem, že se zatím zabarikádoval v mé ložnici. Teprve později jsem se dozvěděl, že tam již před týdnem poslal svou odnož, která v mé ložnici zatím všechno zařídila. Protože jsem tou dobou přespával v laboratoři, dozvěděl jsem se teprve od domovní důvěrnice, že občas přistihla mého psa, jak nosí do mého bytu pytlíky s rašelinou.Ubytoval jsem se v kuchyni a celou noc jsem nespal. Přemýšlel jsem, jak vzdělanou dřevinu zlikvidovat. Dosud jsem se nevzdal. Z historie vím, že i ty nejvyspělejší civilizace podlehly často nájezdům barbarských kmenů. Proč by tedy vysoká inteligence rostliny měla být pro mne nějakou překážkou, zvláště, jsem-li doposud mnohem pohyblivější! Rozhodl jsem se vyhlásit této původně okrasné dřevině přísné embargo. Již ani kapku vody, ani hrstku rašeliny! Dokonce jsem zašel tak daleko, že jsem neprodyšně zazdil dveře i okna, aby do ložnice neproniklo ani světlo, ani vzduch, v naději, že stromek dříve či později zhyne nedostatkem chlorofylu. Je pochopitelné, že se moje embargo vztahovalo především na knihy a časopisy, zvláště odborného charakteru a vůbec na všechny zdroje informací, které, jak víme jsou pro všechny inteligentní tvory životní nezbytností. Je ovšem docela možné, že už si stačil z některých mých děl pořídit za pomoci fotosyntézy dokonalé mikrokopie. Přerušil jsem hlavní přívod elektrického proudu, aby nemohl sledovat televizní ani rozhlasové vysílání. Ale nejdůležitější byla skutečně ta zeď. Bylo nesmírně důležité, aby se nemohl dorozumívat s jinými rostlinami. Bylo tu totiž nebezpečí, že by mohl založit rostlinnou školu, ve které by se vzdělávala mladá vegetace! Umíte si představit, jak by se asi choval takový jasan intelektuál? Nebo profesor brambor? Nebo doktorka mrkev?

Udělal jsem všechno, co jsem mohl udělat. Vypadalo to, jako že je všechno v pořádku. Teprve včera, když jsem se náhodou podíval z okna, spatřil jsem, že je má zahrada zaplavena podivnými květy. Byly to květiny řádu Aspidistra, Bilbergia, Fatsia, Hedera, Lobelia, Monstera, Petunia, Stopelia, Vrisea - většinou pokojové květiny neobyčejně krásného vzrůstu. Nepamatuji si však, že bych tyto květiny na svou zahradu sázel. Byly uspořádány v pravidelných formacích a měnily zahradu k nepoznání. Viděl jsem, že je zle! Rododendron patrně vymyslel nějaký dosud neznámý způsob přenosu myšlenek a energie a ovlivňuje rostliny na dálku. Možná vysílá nějaké gravitační vlny, či co. Podle výrazu květin jsem usoudil, že jejich inteligence už není tak mizivá a že zřejmě dále poroste. Taky se obávám, nebude-li rododendron chtít uplatnit svůj vliv i na zvířata a v jistém směru i na lidi...

Právě před chvílí jsem objevil v zásuvce svého psacího stolu sazeničku gloxínie, která se horlivě přehrabovala v mých vědeckých poznámkách. V odpadové jímce vodovodu vybujela voděnka (Tradescantia viridis), která svými úponky ovládá vodovodní kohoutek. Faucaria tigrina (Tygří tlamička), která s zničehonic objevila za oknem, promáčkla sklo a cení na mě své ostré dravčí zuby. Viola odorata (Fialka vonná) za mnou otáčí své fialové kvítky a pozoruje mě, kamkoli se hnu. Ztratil jsem zcela své soukromí a mám obavy z přímého útoku na mou osobu. Nenápadně jsem vyhlédl z okna. Ano, teď už mám jistotu! Je to bezpochyby tak. Inteligentní pampelišky, moudré kopretiny, chytré petrklíče, sečtělé chrpy, duchaplný hledík, vtipný barvínek a dokonce i vzdělaná mochna husí se protahují mezi plaňkami plotu! Tedy už i květy z luk se přidaly! A na zahradní pěšince se zatím organizovaně řadí do sevřených zástupů autotrofní rostliny řádu Drosera Capensis, následovány dalšími a dalšími statnými masožravými rostlinami. Některé z nich kdesi ukořistily blýskavé příbory. Kapky lepkavých slin se vsakují do ostrého písku. Ostré čepele nožů a naleštěné hroty vidliček...

Mimochodem, zadívejte se pozorně na svou pokojovou květinu. Nezdá se vám, že se tváří až příliš moudře?