Po potopě

Když pršelo už čtyřicátý den, vypustil Noe holubici. Zatímco holubice hledala pevnou zem, Noe počítal: Dva sloni indičtí, dva sloni afričtí, dva nosorožci, dvě žirafy, dva pakoně, dva koně, dva mravenci, dvě žluvy, dvě kvíčaly, dvě žížaly, dva bourci morušoví, dva komáři, dva supi... Počítal a všechno vycházelo přesně podle záznamů: Zvířata po dvou kusech, od každého párek, kromě několika předpotopních nestvůr všechno. Jen opice měl tři.

"A jeje," řekl si Noe, "ty opice nám asi zamoří svět."

Pak přiletěla holubice se zelenou ratolestí a Noe se už těšil, až si na pevné zemi postaví chalupu, bude mít kousek pole, houf dětí a bude pálit šňaps. A tu se zamyslel. Na archu s sebou nevzal žádnou ženu. Když začalo tak hrozně pršet, byla paní Noeová právě u kadeřníka a nemohla se vrátit domů, protože by jí v tom dešti zmokla trvalá. Noe se dlouho nerozmýšlel, a aby nevyhynul rod, tak si vzal za manželku opici, tu, která byla lichá.

Pán Bůh nic nepoznal. Darwin na to přišel až za pár tisíc let.