Lotova žena

- Proč utíkáme ze Sodomy, pater familias? (otče rodiny)
  - Protože tam začíná být dusno, horko, nebezpečno. Protože bych tam mohl taky přijít o hlavu.
  - O hlavu přijde nejsnáze ten, kdo ji zvedá. Tvůj modus vivendi (způsob soužití) tě v nebezpečí neuvedl.
  - A co moje starost o ty druhé? Chtěl jsem jim přece pomoci. Nemohu za to, že to bylo chápáno jako udávání. A nebylo to snad rozhodnutí shora, že jsem byl uznán z celé Sodomy jediným spravedlivým?
  - Když se lidé dělí na spravedlivé a nespravedlivé, provádějí snad vždy spravedliví toto dělení? Pokud vím, byl jsi vždycky toho názoru, že faber est suae quisque fortunae (každý je svého štěstí strůjcem) et homo homini lupus (člověk člověku je vlkem). Ale post factum nullum consilium (pozdě bycha honit). Stejně jsi nikomu nepomohl a teď bezhlavě prcháš.
  - Útěk neslouží sice ke cti, ale ke zdraví. A nech těch zbytečných a nebezpečných řečí. Udělal jsem asi chybu, že jsem tě vzal s sebou i s tou tvou dotěrnou latinou.
  - Errando discimus. (chybami se člověk učí) Et festina lente (pospíchej pomalu), ženské nožky jsou přece pro krásu, ne k chůzi. Vím, že errare humanum est, (chybovat je lidské), ale nemohu pochopit, proč jsi se v Sodomě spojil právě s těmi nejhoršími.
  - Víš, kouzlo politiky je v tom, že politik může říct úplnou blbost, ale když je to řečeno obratně a vtipně, tak tomu většina lidí uvěří. Ti, co byli nade mnou, ti přece nebyli vůbec spravedliví. Ti byli přece mnohem horší než já! Proto mě všichni považovali za nejspravedlivějšího.
  - Bohužel, je to tak. Inter caecos regnat strabus (mezi slepými jednooký králem). Ovšem, ulula cum lupis, cum quibus cupis (kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti). Byl jsi možná nejméně nespravedlivý, tvoje podvody ovšem nebyly zdaleka tak výnosné jako jejich.
  - Vidíš, to je právě ten důvod, proč nechci zůstat v Sodomě.
  - Jen si to přiznej. Byl jsi prostě hloupý. Nedokázal ses tak rychle obohatit jako oni. Ale quod licet Iovi, non licet bovi (co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi). Sliboval sis, že ty jejich zákony ti ponesou zlatá vejce. Kvokaly, kvokaly, ale nenesly. O, fallacem hominum spem! (ach, klamná naděje lidská!)
  - Nesnáším, když mluvíš latinsky. Radši mi podej chleba a sůl.
  - Chleba tu je, ale ani grano salis (špetka soli).
  - Ty jsi nevzala sůl? Což nevíš, že sůl je humorem života? Vždyť soli byla plná komora!
Pravil pan Lot své ženě.
  - Všechno je jinak - řekla Lotova žena - sám jsi mi nedovolil jít do komory.
  - Jak by ne. Mělas tam svého milence. Ostatně, zbraňoval jsem ti jít do Gomory, ne do komory. Aspoň slánku jsi měla vzít. Proč jsi nevzala aspoň pytlík soli. Co si počnem bez soli!
  - Vrátím se pro ni. Potius, sero quam numquam (lépe pozdě, než nikdy).
  - Ať tě ani nenapadne se vracet! Ani se neotočíš! Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas! (přeji si to, nařizuji ti to, je to moje vůle!)
  - Neposlechnu tě, nevěřím ti, non sum, qualis eram! (už nejsem, co dřív!)
Řekla Lotova žena, otočila se a v ten okamžik se proměnila v solný sloup.
  - Acta est fabula (hra skončila, je po všem). Sodoma perdidi (Sodoma je ztracena). Feci, quod potui; faciant meliora potentes (udělal jsem, co jsem mohl; ať to jiní udělají lépe).
  - Podej sem ten chleba!
Pravil pan Lot své nejstarší dceři.
- Až se to v Sodomě uklidní, vrátíme se zpátky.