Konec inteligence v Čechách

Zdědil jsem trochu peněz a chtěl jsem je rozmnožit moudrou investicí. Bylo to jen pouhých pár desítek milionů, proto jsem musel investovat velice opatrně. Měl jsem ovšem určitý, velice dobrý podnikatelský záměr. Byl jsem přesvědčen, že tak vydělám hodně peněz a ještě budu platit za dobrodince lidstva.

Nemyslím si, že se blíží konec světa, ale na rozdíl od většiny svých soukmenovců mám oprávněné obavy, že již v této generaci lidstvo vyčerpá téměř všechny neobnovitelné zdroje energie, a co bude potom? Jak si budeme žehlit košile, opékat topinky nebo vařit kávu?

A přitom je tu levný, snadno dostupný a obnovitelný zdroj energie. Žádné uhlí, žádná ropa, žádný plyn, žádné radioaktivní materiály. Nikoli hydroelektrárny devastující vodní toky, nikoli větrné elektrárny se svým rušivým rámusem, ani sluneční elektrárny s obrovskými investičními náklady a směšně nízkým výkonem. Ani geotermální nebo přílivové elektrárny, které lze stavět jen málokde. Nýbrž dokonalá, čistá mechanická energie.

To je stará vesta. Mechanická energie. Ta už se dá snadno pak změnit v elektrický proud. S tím už by si věděl rady každý průměrný energetik. Jde jen o to, kde ji vzít - a já jsem na to přišel! Moderní vitální energie! Je jí všude plno a nadarmo uniká.

Už jste asi uhodli, co tím míním. Samozřejmě, lidskou fyzickou energii. Co té se zbytečně vyplýtvá! A přitom tuto energii lze od lidí odebírat a ještě jsou ochotni za to platit!

Vyzvedl jsem si tehdy z banky zděděné peníze a otevřel jsem multifunkční fitcentrum. Ale nebylo to obyčejné fitcentrum, jakých jsou v každém městě desítky. Tohle bylo zvláštní: Všechna šlapadla, točidla, zdvihadla, šplhadla i chodidla jsem propojil hřídeli, převody a transmisemi a to vše pohánělo výkonný elektrický alternátor - zdroj střídavého proudu. Pak už stačilo získat větší počet obézních nebo jinak pohybově dychtivých lidí a rotory alternátorů mé fitelektrárny se roztočily naplno. Asi si na to ještě pamatujete. V některých mých fitcentrech jste tehdy možná šlapali. Taky si asi pamatujete, jak uhelné elektrárny začaly propouštět své zaměstnance. Hned na to následovaly tisíce propuštěných horníků. Samé fyzicky zdatné síly, vhodné pro sportování v mých fitcentrech. Nechával jsem je ve svých fitcentrech sportovat se slevou. Byli naštvaní, svou zlost ventilovali zvýšeným fyzickým úsilím a kola mých fitcentrických elektráren se točila naplno.

Splnil se dávný sen ochránců přírody a přírodních zdrojů: dokonale ekologický zdroj elektrické energie.

Tlouštíci i hubeňouři šlapali jak mourovatí! Ti nejrychlejší, nejvýkonnější a nejvytrvalejší šlapači, točiči, tahači šplhači a chodiči dostávali permanentky za mimořádné slevy!

Samozřejmě, že jsem ve svých fitcentrech raději viděl trénovat špičkové sportovce než změkčilé úředníky, kteří odpadli už po několika kilowatthodinách. Obézní ženy, které byly dřív hlavním zdrojem proudu, musely teď shazovat svá přebytečná kila v noci nebo ve dnech pracovního klidu. Ty méně výkonné se už do energetického harmonogramu neprobojovaly.

Hodně jsem zbohatl. Domníval jsem se, že jsem zbohatl díky své inteligenci. Chytrost přece přináší bohatství! Jistě jste už o tom někdy slyšeli.

Jednou jsem seděl po krk v penězích a přemýšlel o lidské inteligenci. Vtom jsem si náhle uvědomil, že i duševní energie by bylo možné využít, dokonce lépe než energie fyzické! Duševní energie je totiž ještě ekologičtější, než energie lidských svalů. I když, pravda, má svá specifika. Například na rozdíl od energie mechanické se na duševní energii nevztahují běžné fyzikální zákony. Ku příkladu zákon o zachování energie se dá aplikovat jen na blbost, protože jenom blbost je věčná a nezničitelná. Ale chytrost? Zkuste říct nebo provést něco mimořádně inteligentního a uvidíte, jak rychle to všichni prohlásí za blbost. Každá "věčná pravda" se postupně změní v blud. (Odborně se tomu říká transmutace myšlenek.) Jak vidíte, z toho vyplývá, že na rozdíl od obnovitelné energie mechanické je duševní energie vždy neobnovitelná. Skutečně, jakmile někdo zblbne, tak je to na furt. Bohužel, je to tak. Vím to z vlastní zkušenosti.

Tehdy jsem přišel na geniální myšlenku jak využit myšlenek jiných lidí. Mnoha lidí. Obrovského množství lidí. Obrovského množství myšlenek. Tedy tak zvané davové myšlenkové energie. Když se mi podařilo pomocí transmisí, ozubených kol, hřídelí a elektrických alternátorů spoutat a využít fyzické energie lidí, proč bych se nepokusil podobně zužitkovat zbytečně vynaložené duševní úsilí těch, které jsem nedokázal získat pro fyskulturní aktivity ve svých fitcentrech? Proč by se mi to nemělo podařit? Spojit myšlenky mnoha lidí v jedinou silnou myšlenku, která by pohnula soukolím strojů! Jednoduchá myšlenka znásobená velkým počtem myslících hlav musí přece zákonitě vytvořit obrovskou duševní energii!

Zhotovil jsem velkolepý počítačový program. Do různých zájmových středisek, kde se scházeli inteligenti ke svým intelektuálním hrátkám, jsem nainstaloval výkonné počítače, upravené jako detektory myšlenek. Takto získanou myšlenkovou energii jsem přes speciální transceivery připojil k centrálnímu zkapalňovači myšlenek. Tam jsem pak duševní energii chtěl jímat do ampulek a lahví a vrhnout tyto produkty na trh.

Myšlenka to byla úžasná. Představte si elektrický alternátor poháněný rozumem! Představte si automobil poháněný chytrostí! Představte si letadlo, létající na čistou inteligenci! Pouhý frťan rozumu a dojedete na něj z Prahy až do Aše, nebo až za Aš!

Ale pak nastaly komplikace. Snad to způsobovala netěsnost válců a trubiček v motorech, možná, že se rozum zastudil nebo chytrost přehřála při transportu, možná, že se inteligence ztrácela někde jinde nějak jinak, ale letadlo neletělo, auto nevyjelo a rotor alternátoru se neroztočil. Byla to zbytečná investice. Všechnu inteligenci jsem ztratil. Tolik myšlenek bylo vynaloženo na nic! To je konec inteligence v Čechách!

Posléze jsem zbankrotoval. Zjistil jsem, že duševní energií se nedají pohánět turbíny. Zjistil jsem, že duševní energií se nedá vůbec nic pohánět. Zjistil jsem, že inteligence je prostě k ničemu. Nedá se na ní vydělat. Ostatně, v tomhle se mnou souhlasí i mnoho intelektuálů. Na inteligenci se prostě vydělat nedá.

Ale já se jen tak snadno nevzdám! Zbylo mi ještě trochu peněz a pokusím se zužitkovat blbost. Slyšel jsem od bohatých lidí, myslím, od těch opravdu bohatých, že na lidské blbosti se vydělat dá.