Bestseller

Zasloužilí jsou jen ti, o kterých je to známo. Je to známo i o mém bývalém spolužáku Vrtišovi, který se stal šéfredaktorem jednoho velkého nakladatelství. Nikdy jsem se o literaturu nezajímal, ale pomyšlení, že bych zásluhou svého bývalého spolužáka mohl také nějak zasáhnout do historie světové kultury, probudilo mou neléčenou ctižádost do té míry, že jsem se rozhodl napsat bestseller. Nemusel jsem dlouho přemýšlet. Můj talent pracoval za mne. Podařilo se mi vklínit do vět a souvětí obsah tak hlubokomyslný, že jej v té hloubce nebylo možné ani zahlédnout. Napsal jsem román.

A bylo v tom románu všechno, co může čtenáře zajímat: Příroda i městská rezervace. Sladká nečinnost i tvrdá chlapská dřina. Zločin i trest. Milenci i vrazi. Básníci i sedláci. Romeo i Julie. A hlavně láska. Láska a sedm trpaslíků. Na poušti mých myšlenek vzniklo dílo tak nezkrotně dokonalé, že jsem ani na okamžik nepochyboval o jeho famózním čtenářském úspěchu.

Když viděl Vrtiš mě a můj rukopis, a hlavně dárek, který jsem samozřejmě přinesl, dušoval se, že mé dílo bude určitě uveřejněno. Pak si román přečetl.

"Je mnoho vyvolených, ale málo povolených," pronesl posléze zamyšleně, "ale už jsem slíbil, že knížka vyjde. Dílu by ovšem prospělo, kdyby se vypustila pasáž o starci a moři. Také kapitola o bílé velrybě by suchozemské čtenáře poněkud zaváděla. Když se vynechá šestnáct kapitol popisu rozkvetlé louky v Habrůvce, zbude ještě poctivých tisíc stránek textu. Vyňal z rukopisu listy o nichž mluvil a zbytek poslal prvnímu recenzentovi Vrtiškovi.

Za čtrnáct dní byl první posudek hotov. Kritik v něm psal, že inflagrantní participace imaginativní inspirace aspiruje na exploataci inflace imbecilní syntaxe. Lexikální syndrom migruje v elaborátu s eruptivním ornamentalismem, přičemž transparentní hic et nunc sentimentálně determinuje konfesní dialektiku rustikálních segmentů předloženého díla. Jak mi Vrtiš vysvětlil, recenzent tímto doporučuje vypuštění první až páté kapitoly a pak celého závěru, počínaje sedmou kapitolou.

Druhý recenzent Vrtichvost se omezil již jen na některé stylistické a jazykové úpravy, a především vyškrtl tu část textu, kde mladý Kozina říká, že "hin se hukáže", protože by si to někdo mohl nesprávně vyložit. Zbylých patnáct stránek rukopisu bylo zařazeno do edičního plánu.

"Nejsou malí a velcí umělci, jsou jen malé a velké honoráře." Řekl mi po třech letech technický redaktor Vrtan, který měl upravit dílo do tisku. Další úpravy textu prý byly vynuceny požadavky grafika Kávrta a editora Vrtáka. Aby bylo dosaženo větší dynamičnosti, měl být celý příběh ještě trochu zkrácen. Můj návrh, aby byl román vydán celý, ale ve zkratkách, byl zamítnut a ostatní škrty byly provedeny už beze mne. Během tisku došlo ještě k nějakým drobným změnám textu. Pro úsporu papíru byl můj román vytištěn na zadní stranu tramvajových jízdenek. Přestože se vůbec neshoduje s mou původní verzí, stal se z něj takřka přes noc bestseller. Všechny pražské tramvaje jsou od té doby přeplněny.

Jak se časem ukázalo, stal se můj román nepostradatelným nejen v tramvajích, ale i v autobusech a ve vozech podzemní dráhy. Lidé si je nakupují i po několika výtiscích. Zvláštní kontroloři dokonce pokutují ty chudáky, kteří doposud žádný výtisk mého díla nevlastní!

Nesmírná hodnota mé práce se ještě výrazněji ukázala po tom velkém krachu na burze. I ti, kdo dříve jezdili výhradně automobilem, přešli na jízdu veřejnými dopravními prostředky, aby nepřišli o možnost kochat se krásou výplodu mého nevšedního talentu. Moje dílo vstoupilo do dějin lidské kultury! Škoda, že těch deset autorských výtisků, které jsem dostal místo honoráře, jsem už projezdil. Ani jsem si nestačil přečíst, co z mého díla po těch několika korekturách vlastně zbylo.