Automatické vánoce (1968)

Velebný klid padá do kraje. Na domy, na stromy, na kopce, do polí i do jezer se tichounce snáší sníh. Jsou vánoce.

Rozhodl jsem se, že letos oslavím Štědrý večer sám u svého elektrického stromku. Již od srpna jsem umně skládal žárovky, odpory, tranzistory, elektronky, kondenzátory a proplétal jsem rafinovaně tenoučké drátky mezi větvičkami, aby celek budil dojem docela obyčejného vánočního stromku. Nebyl to však obyčejný vánoční stromek. V opěradle mého křesla byl nainstalován nenápadný knoflík, kterým se všechna ta nádhera měla uvést do pohybu.

Uprostřed velebného ticha se mělo nejprve ozvat andělské zvonění. Pak pomalu, jedna po druhé, se měly rozžíhat elektrické svíčky a automatické prskavky. Po nějaké chvíli se měl z ukrytého amplionu rozeznít zpěv koled. To byl okamžik, kdy měl ožít nádherný Betlém, důmyslně sestavený z perníkových figurek a elektrických přístrojů. Panna Marie by pohnula kolíbkou, tři králové by padli na kolena a kadidlo v Melicharově kadidelnici by automaticky začalo šířit líbeznou vůni. Maličké ovečky by bečely, zvuk drobných zvonků by něžně doprovázel staré vánoční koledy a nad tím vším by se jasně rozzářila Betlémská hvězda. Celý stromek by se pak začal pomalu otáčet a miniaturní diaprojektor, skrytý ve staniolovém obalu ve tvaru bonbonu, by promítal na stěny zlatá prasátka.

S dětinskou nedočkavostí jsem čekal na Štědrý večer. Když odbila šestá hodina, sedl jsem si pohodlně do křesla a vztáhl ruku po tlačítku. Ozvalo se energické zazvonění. Nikoli andělské, nýbrž od domovních dveří. V domnění, že jde o koledníka, vzal jsem kus vánočky a spěchal otevřít. Ve dveřích stála teta Mici. Zatímco jsem otráveně koktal slova radostného překvapení, teta Mici se vhrnula do pokoje k vánočnímu stromku. Ještě jsem jí ani nestačil nabídnout křeslo, když se ozvalo další zazvonění. Přišla teta Lili. Po třetím zazvonění se dostavila teta Pepi, pak teta Rézi a teta Kazi. Když jsem zavřel dveře za tetou Kazi, zjistil jsem, že teta Mici s chutí pojídá figurky tří králů, o ovečkách a Jezulátku ani nemluvě. Když jsem jí chtěl vysvětlit, že právě snědla složitý a důmyslný mechanizmus, všiml jsem si, že teta Lili právě rozlouskla velký ořech, ve kterém bylo namontováno zařízení na automatické rozžíhání elektrických svíček. Ještě jsem ani nestačil obrátit oči v sloup, když jsem s úžasem zpozoroval, že teta Pepi hází do svých velkých úst čokoládový bonbon i s obalem, aniž by tušila, že právě spolkla miniaturní promítačku. Teta Rézi zatím pečlivě rozbalovala svitkové kondenzátory v domnění, že tam uvnitř by snad aspoň v některém měla být ukryta nějaká sladkost. Pokoušely se o mne mdloby. Nebyl jsem schopen slova. Když jsem se posléze otočil k tetě Kazi, chroupala již poslední elektronku. Zoufale jsem se dopotácel ke křeslu a stiskl tlačítko. Ozvalo se zapraskání elektrických jisker a stromek vzplanul. Z výhně plamenů se ještě chvíli ozýval velebný chorál: Tichá noc, svatá noc...

Když jsem se probral z mrákot, byl oheň uhašen. Tety nelehly popelem. Poděkovaly za pěkný Štědrý večer a odštěbetaly.

Po těchto zkušenostech jsem dospěl k názoru, že se na příští vánoce musím připravit daleko pečlivěji. Rozhodl jsem se, že svým tetám pošlu k příštím vánocům dárky. Tety budou jistě potěšeny a já budu moci strávit klidné vánoce.

Již teď začínám připravovat vánoční balíčky. Všechno je v nich pochopitelně naprosto spolehlivé, automatické, zaručeně fungující. Zvlášť pečlivě je umístěna rozbuška, která má celou nálož uvést do pohybu.