...a dýchám prach...

Máš romanticky dlouhé řasy;
jsou ještě delší, než se zdají.
Oči za nimi zapadají
jak vzpomínky na staré časy.

Oči jak magnetické střelky -
žíznivě černé jako saze -
dva černé splavy,
černé hráze,
holicí strojky bez čepelky.

Máš oči tajemné jak klíče.
Studené klíče od vězení.
Jak pokladnice - v nichž nic není.
Jak prázdné, vyfouknuté míče.

Obočí jak labutí šíji,
dvě oči, které pod ním svítí,
jsou ryby uvězněné v síti.
Tak divoké, jak jelen v říji.

Máš stehna z mramoru
a břicho z asbestu.
Jsem v tobě uzamčen
jak vězeň bez trestu,
sedím tu, sedím,
zadržuji dech
a dýchám prach,
jenž zbyl tu po mých snech.

Jsi ke mně netečná -
a nemít trochu toho studu,
nedovedla bys ani zabít nudu.